Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2020

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 97.)

Hroch Brigita chce zvukotěsný strop. Ví, že může si je udělat z krabic od vajíček. Tak kouzlem svého přívěsku vezme tolik krabic od vajíček, které už vyhodila. Takže mezitím lidé ztrácejí své notýsky, plátno obrazu, celý dům, které to vše bylo vyrobené z Brigitiných krabic od vajíček.

Ze života Berňákova (příběh 104, 105)

#1: Tradicionalistická matka vypráví pohádku svému malému dítěti při usínání: "A tak muž byl za kritiku krále stáhnut zaživa z kůže, posypali mu na ránu sůl a pak ho oběsili, až se dusil dvacet minut v kuse". Dítě křičí: "Mamí, já se bojím, to je drsné". Matka: "Ale pořád mírnější, než to o honičkách kočky a myši". #2: Je takhle pilot skáče z letadla padákem. Nevidí nikde přistávácí plochu, kde by měla být. Namísto ní přistál do výškové budovy: "Ta dnešní masová výstavba domů".

Slídilství, ale podle zákona (část 7.)

Michal Rohlík se sejde s Julinkou a řekne jí na rovinu: "Nemůžu s tebou randit, jak to chceš ty, protože jsem v pubertě a ty je ještě dítě". Julinka slzí a odchází domů. Doma se Hroch Brigita ptá, co dělala Julinka. Ta neřekne s pláčem nic. Doma u Michala Rohlíka, jeho rodiče se ptají na něj, co dělal. Michal řekne: "Já si povídal s Hrochem Julinkou". Pan Rohlík s hlasitým šokem: "CO?!?! Ty se bavíš s tou tlustou Hrošicí, s našim nepřítelem?!?!". Rodiče ho bijí a říkají mu: "A máš štěstí, že nejsme Psí vojáci, jinak bychom tě za zradu k rodině ucihlovali!". Hroch Brigita to slyší ze svého bytu a směje se, až se plácá po kolenou: "HÁHAHA HAHA! Konečně mají problémy mezi sebou a ne s náma!". KONEC PŘÍBĚHU

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 96.)

Hroch Brigita je na poště s Katrínou. Je naštvaná, ale nechce, aby jí všichni kolem slyšeli. Tak zastaví čas svými kapesními hodinkami. Chce křičet vzteky a bouchat se do prsou, ale myslí si, že stále nezastavila čas, tak stiskne znovu tlačítko na hodinkách a začne křičet vzteky. Pak zjistí, že vrátila čas do pohybu a všichni jí slyšeli.

Ze života Berňákova (příběh 103)

Muž si jel na své lodi, pak ale ztroskotal při bouři a zůstal na voru na otevřeném moři. Plul, plul, byl by rád, ať už připluje kamkoli. Jenomže připlul do Aktérské Republiky, kde ho brali za nelegální překročení hranic. A tak už o něm nikdo nikdy neslyšel.

Slídilství, ale podle zákona (část 6.)

Rodiče Rohlíkovi se ptají syna Michala: "Proč tu celou dobu slídili novináři? Co jsi udělal?". Michal ríká se studem, až nedokáže to nahlas říct: "Asi tu byli od té doby, co zjistili, že jsem... mmmmrmrmrmr". Rohlíkovi netrpělivě: "No co?!". Michal: "Oni zjistili, že jsem s... mmmrmrmrmrmr". Rodiče víc netrpěliví: "No! No!". Michal: "No... já jsem údajně.... mrmrmrmmr", atd., atd. Rodiče naštvaně až ukazují směrem pryč: "Víš ty co? Než si z nás dělat legraci, tak vypadni se provětrat venku!". Michal si pomyslí zoufale: "Už teď jsou naštvaní. Kdyby tak věděli, že mě obviňují, že randím s mladší holkou!". Pokračování příště...

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 95.)

Hroch Brigita a Katrína si čtou komiks o muži, co zavinil nechtěný úraz starší paní. Brigita si představuje, jak by probíhal případ onoho úrazu. Je vyslýchán tvrdě policií, je pak odsouzen ve vězení, kde ho bachaři i vězni mučí. Jak vyjde z vězení, je navždy bez práce, bez blízkých, nenáviděn společností, a později na ulici, kde je opět utlačován. Brigita z té představy křičí strachy, Katrína se diví proč.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 78.)

Brigita slyší kritiku od jistého muže. Muž říká: "Měla byste za tyhle vaše věci nejraději...". Brigita zastaví čas svými kapesními hodinkami, zbije muže různě, pak vrátí čas do chodu a muž dořekl: "...být oceněná". Brigita lituje, co udělala.

Slídilství, ale podle zákona (část 5.)

Novinaři už odcházejí pryč od sousedů Rohlíkových, protože mají teď podle hovoru jiné téma na prošetření. Rohlíkovi jsou šťastní a skákají radostí. Hroch Brigita to vidí přes kukátka svého bytu. Je nervózní, že ani novináři neotravovali víc Rohlíkovi. Vrhne se hlavou do zdi, až to slyší její sousedka, která bydlí nad ní. Ta řekne nahlas: "To řeknu novinářům, že máme vyšinutého Hrocha". Brigita vezme koště, šťouchne tím strop tak, až projede skrz strop a šťouchne sousedku mezi nohy tak, že se lekne a spadne hlavou do zdi. Na ní pak křičí sousedé z vedlejšího bytu. Pokračování příště...

Ze života Berňákova (příběh 157, 158)

#1: Autobusy i auta jedou o víkendu málo po silnici. Proto i semafory na přechodu dávají zelenou taky málo. #2: Přišlo dítě do trafiky a poprosilo o cigarety. Prodavačka mu to odmítla, že je ještě nezletilý. Dítě řeklo, že to je pro maminku. Prodavačka nevěřila, tak dítě odešlo se smutkem pryč. V tom přišla jistá žena a prosila o cigarety. Prodala jí to. Žena si pomyslí, že to je pro její dítě.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 78.)

K Hrochovi Brigitě přišla kamarádka Jaroslava Ptáková. Chce, aby Brigita nesla její zavazadla. Brigita na to, že proč si to nenese ona. Ptáková se zlobí, že je bezcitná k ní, když se celý den stará o svou jinou nemocnou kamarádkou. Brigitu napadne, že jistým přístrojem nechá nést přes pouhé tlačítko automaticky ono zavazadlo. Ptáková se zlobí, že Brigita je tímto způsobem bezcitná, jakoby to nesla sama Ptáková či ta nemocná kamarádka. Brigita se naštve, že Ptáková pořád je přecitlivělá, a praští jí po hlavě tak, že jí musejí ošetřit u doktora. Ten řekl, že rána po hlavě Ptákové způsobila schizofrenii. Brigita je ráda, že nezpůsobila fyzické problémy, aby se nemusela o ní starat.

Slídilství, ale podle zákona (část 4.)

Novináři jdou tou cestou, co rodiče Rohlíkovi, a říkají: "Najdeme na ně větší podezření". Pan Rohlík klopýtne o vyčnělý dlažební kostku na podlaze v chodbě domu, začne nadávat, neboť spadl. Novináři řeknou: "Tohle taky napíšou do novin". Pan Rohlík řekne, že by je pozabíjel. Doma, Hroch Brigita se směje: "Ti sousedé Rohlíkovi jsou obtěžováni novinářema a nemůžou se bránit. Budmil a Julinka řeknou jí: "Novináři můžou se pak v souvislosti ptát i tebe na tvoje citlivé a ostudné věci". Brigita si pomyslí naštvaně: "Nenávidím slídilství, zabiju je!". Pokračování příště...

Ze života Berňákova (příběh 155, 156)

#1: Karmínkovi se líbí mladá žena. Jeho příbuzný v podobě myšlenky mu řekne, že může mít jen ženy přesně svého věku. Karmínek si pak pomyslí: "A co, kdybych mohl...?". Jeho příbuzný-myšlenka na to: "Ne! Nemůžeš se ukojit sám, můžeš jenom s přesně stejně starou, manželkou!". Karmínek praští plácačkou na mouchy toho příbuzného v jeho myšlenkové bublině. #2: Muž nadává své manželce: "Ty jedna sprostá ženská", a spoustu dalších nadávek. Pak si pomyslí v duchu, že už zašel hodně daleko. Do sekundy řekne ženě lichotku. Bylo to vše dohromady jen do pár sekund, tak žena řekla: "Jsi schizofrenní?".