Hroší rodinka

Hroch Brigita se chce zastřelit se, kvůli nechtěným myšlenkám, které poslední dobou bere za horší než dění ve světě, které by jí zasahlo. Stiskává spoušť pistole, ale nejde střelit. Zkouší dál a dál. Pak to vzdá, otočí pistoli od ní, ale už nechtěně postřelí spoustu lidí kolem ní. Lidí jí honí, střílejí po ní, ale už jí nic ze zásahu nebolí, protože úmyslné násilí jí nezpůsobí bolest.

Cizí lidé zastavili jednoho muže a chtěli si s ním popovídat. Mluvili hodně o zpívání na záchodě. Muž se diví, proč to řeší. Oni na to, že je teď celebrita z videa, jak zpívá na záchodě. Muž se zastydí a pomyslí si: "Tak se mi někdo vloupal do domu a nastrčil webkameru".

Policie vyslýchá podezřelého. Podezřelý řekne odpověď za cílem vymluvit se, ale takto se prozradí. Mají ho! Pak takhle pokračovaly další výslechy, až policie se diví, co se děje. Vidí na stanici vynálezce u svého přístroje na odhalování zločinů. Policie ho vykopne a řeknou si, že je baví dělat případy bez moc zjednodušování.

Hroch Brigita je u svého psychiatra pana Baštiky a má se svěřit se svými nechtěnými myšlenkami, že nic jí nehrozí. Brigita tedy říká detailně. Že když si z někoho či něčeho udělá nedoktnutelného, většinou nežijícího, ale i ostatní, tak nesmí o té osobě ani pomyslet, ani říct její jméno, i kdyby myslela tím někoho jiného. Nesmí pomyslet či vidět věci, které si spojí s tím člověkem či jiným. Že nemůže ani nadávat na diktátory, i kdyby je nesnášela, protože prostě již nežijí. Baštika jí vyhodí z ordinace, protože dělat nedotknutelného zrovna ze zrůd je ostuda.

Upír je se svým kamarádem smrtelníkem. Smrtelník začne krvácet z nosu. Upír si rychle jde připravit sklenici se chce toho napít. Když ještě si olízne z jeho nosu, zeptá se: "Ještě teď krvácíš?". Kamarád: "Ne. Už mám rýmu!".

Starší žena dostane infarkt. Během toho z mdloby omylem shodí a porozbíjí věci, nakonec omdlí. Jak se později probere, je velmi čiperná. Vidí jí její manžel a zlobí se, že rozbila věci.

Žena vyčítá svému manželovi: "Měl bys víc číst a nemyslet jen na ženy, hlavně ne na tu Milenu!". Muž tedy přemýšlí, kde si vezme knihu. Jde ven před barák, ke kontejnerům s papíry na recyklaci, vidí tam jistou knížku. Vezme si jí domů a čte si jí. Za hodinu pak jeho žena ho velmi silně ořve, že zase chodí s Milenou. V knize je napsáno věnování od nějaké Mileny, někomu jinému.

Reportér se ptá mluvčího nemocnice: "To nové logo kliniky vypadá krásně. Podle čeho jsou inspirované". Mluvčí: "To jsou skutečné křivky rekordně vysoké úmrtnosti pacientů".

Hroch Brigita sedí na lavičce a zastaví jí policie. Ptá se jí na různé věci v jejím životě a co zrovna dělá a bude dělat. Vypadá to jako běžné kamarádské povídání. Pak policie odejde a řeknou si, že budou muset hledat podezřelého z únosu jinde. Brigita se naštve, že jí vlastně podezírali, a praští je do hlavy. Policie řekne pak svědkovi toho únosu, že zatkli někoho spíš za zbití.

Hroch Brigita a Katrína jsou na poště. Brigita má vztek, že musí pustit pána, co stojí za ní na frontě, před ní, prostě jako slušnost. Brigita se naštve z nespravedlnosti a křičí: "U Slavomíra!". Katrína je zděšená, co řekla, že to je ostuda. Lidé ale vědí, že Brigita řekla "U Slavomíra!". Katrína opravuje, že Brigita vlastně řekla "Sláva Domovině!", extrémistický, zákonem trestný, pokřik. Lidé jí ale stále říkají, že myslela Slavomíra. Katrína křičí: "NE! NE! Brigita myslela prostě to 'Sláva Domovině!', 'Sláva Domovině',...!". Přijde policie a zatkne jí. Katrína se diví, proč jí a ne Brigitu. Policie řekla, že to ona tu křičí a Brigita ne.

Ochránci zvířat vytvořili umělé želví vajíčka se sledovacím zařízením, aby vypátrali pytláky želv. Později je zažalovalo mnoho lidí kvůli rozbitým zubům při jedení těch vajíček.

Roland si při koupání vzpomene a váhá, zda má vyjít z vany před nebo až po vypuštění vody. Vyjde před vypuštěním, uklouzne do vody a topí se. Pak v noci jde močit do vany, ale zrovna je ve vaně Katrína. Roland si pomyslí, že má pomalé myšlení kvůli lékům.