Hroší rodinka

Hroch Brigita se opět dala do pořádku po zhroucení. Prezident Kysanské republiky ji ořval: "Za překročení hranice a napadení pohraničníků vás dáme do severních oblastí naší země do vězení na nucené práce a v tu dobu tam je 24 hodin denně tma". Brigita se začala zase hroutit tak, že s rukama a ukazováčky hýbala tak, jakoby to byly hodinové ručičky a houkala jako pták s komentáři: "HU-HÚ! HU-HÚ! V té tmě budu trpět v bolestech!". Prezident pobouřeně křičí: "Zadržte jí, ona předstírá, že je duševně nemocná, aby se vyhnula vězení! (se zákeřným úsměvem) Ale to nevadí! Dáme ji na psychiatrii a tam na ní budeme dělat pokusy jako na králících." Brigita se lekne, pomyslí si: "To nenechám jen tak a budu bojovat za to, aby se dělali pokusy jen na dobrovolnících". Prudce utekla z místa někam do neznáma. Budmil a Julinka si pomyslí: "Tak, teď máme jí na čas za krkem". KONEC PŘÍBĚHU

Hroch Brigita skáče po prvnímu pohraničníkovi, který schvaloval týrání jejich svěřenců. Druhý se snaží Brigitu střelit do zad. Ta nic necítí a dál škrtí toho prvního, pak spatří právě tudy procházející průvod pro podporu prezidenta zdejší Kysanské republiky, pana Rytinu. Prezident řekl Brigitě s ukázaním na ní: "Nechte toho všeho a to jako necítíte, že máte prostřelená záda." Brigita si toho všimla a začala se opět hroutit tak, jak předtím. Pokračování příště...

Nyní Hroši Brigita, Budmil a Julinka stojí u plotu na hranicích s hustě a řídce osídlenými oblasti téhož státu, Kysanské republiky. Brigita protestovala a volala pohraničníkům: "Pusťte nás! Chceme jen projít směrem do Berňákova". Pohraničník na druhé straně plotu ji varoval: "Pokud překročíte hranici, vy migranti, tak vás zastřelíme". Brigita si pomyslela: "V tu dobu by mi nevadilo být zastřelena, ale nedovolil by mi to pud sebezáchovy, to bych je zmlátila!". Brigita hází Budmila přes plot, pohraničník střílí, ale netrefí. Pohraničník si pomyslí: "To uprchlické dítě bez doprovodu je ze zákona sirotek, tak si z něho udělám otroka". Brigita hází Julinku přes plot, pohraničník střílí, ale netrefí. Pohraničník si nahlas radostně pomyslí: "Už mám dva otroky, a můžu si s opatřenými dětmi může ze zákona dělat, co chci". Druhý pohraničník řekl prvnímu: "Ta Hrošice to slyší", zatímco ho Brigita drží jak slepici a s proraženým plotem. P

Hroch Budmil a Julinka řekli Brigitě: "Ty urážlivé emaily jsme psali my, aby jsi nás tolik neotravovala". Pak oba utíkali pryč. Brigita se hroutila tak, že s rukama a ukazováčky hýbala tak, jakoby to byly hodinové ručičky a houkala jako pták s komentáři: "HU-HÚ! HU-HÚ! To kvůli nim jsem tady!". Budmil a Julinka jsou kilometry pryč. Pak je ale nějaká čmouha přežene a už jsou oba v hrsti Brigity, která běží po jejich cestě a bláznovsky se směje: "BUHA! HAHAHA! Já se vám pomstím". Pokračování příště...