Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2018

Ze života Berňákova (příběh 1.)

Právě našli v parku hlavu psa, později i další ostatky. Lidé se bouřili kvůli týrání psa, vznikavály provokace o tomhle případu, který ale naštval lidi.
Později jedna žena středního věku se přišla podívat do patologie.
Doktor se ptál: "Chcete vidět výsledek pitvy psa? Pes umřel...",
Žena panicky a pobouřeně křičela: "Ne! Ne! Ne! Já to nechci ani slyšet, ten pes musel velmi trpět. Nechci, aby ten výsledek kdokoli ve veřejnosti slyšel".
Patolog vyhověl přání a v duchu si pomyslel: "Toho psa skutečnosti jen střelili do hlavy a už dál netrpěl".
Později ta paní rozšířila svou tezi: "A já vám říkám, ten pes byl stažen zaživa z kůže". KONEC PŘÍBĚHU

Bezmocný mstitel (část 5.)

Policie právě venku před budovou radnice vyslýchají Hrocha Brigitu a úředníka.
Policisté se diví: "Jak to, že vypadáte zdravě, i když by měla ležet zraněná doma?".
Úředník řekl policii: "Slyšel jsem záhadné zvuky venku pokaždé, když jsem 'něco řekl'".
Brigita na to chlubivě: "To jsem byla já, abych se ti pomstila za výzvy k zabití postižených. (udiveně pro sebe) To se divím, proč jsem se najednou tak uzdravila, když jsem byla předtím velmi zraněná a nemohoucí. (radostně) Asi mě vyléčil ten vztek z úředníka".
Policisté na to: "Stejně vám nevěříme. Za to musíte pykat".
Brigita udiveně: "Jak? Vždyť jsem byla mnohočetně ve vězení za podobné boje a pomsty!".
Další dny a týdny musela za trest na vlastní náklady léčit toho zraněného úředníka. Vrčela vzteky: "GRRR! To já jsem měla být léčená a hýčkaná veřejností!". KONEC PŘÍBĚHU

Bezmocný mstitel (část 4.)

Úředník utíkal pryč z uličky, odkud slyšel zvuk monstra. Utekl do své kanceláře.
Sedl si ke stolu a řekl si: "Zabil bych ty nemocné lidi, protože jsou to vyžírky".
Pak se ozval hlas, který řekl: "Tady tě mám, ty zrůdo!".
Byla to Hroch Brigita, která vypadala zcela zdravá a připravovala se ho zbít za ty výzvy. Z okna kanceláře onoho úředníka byly slyšet zvuky rán a bítek a výkřiky: "Jak jsi se opovažil vyzývat k zabití postižených". Lidé z vedlejší kanceláře zavolali policii a ta přijela. Pokračování příště...

Bezmocný mstitel (část 3.)

Úředník odcházel pryč z domu Hrochů a říkal si pro sebe nahlas: "Ti postižení se musí zabít, aby se neživili".
Najednou se ozvalo hlas jako od monstra. Úředník se moc bál.
Pak šel temnou uličkou a říkal si nahlas: "Ti postižení se musí zabít, aby se neživili". Víko od kanálu vyletělo nahoru, otřásala se zem a opět zněl zvuk zvířete. Zvuk byl později tak hlasitý, jako by to "zvíře" vyskočilo na toho úředníka. Pokračování příště...