Příspěvky

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 115.)

Hroch Brigita říká Katríně: "A ten poslední díl té kriminálky je, jak hlavní postava je kvůli své nemoci úplně mimo a nepoznává dceru!". Katrína říká: "Nechci, abys mi prozrazovala pointu. Chci se na to podívat!". Brigita dořekne: "A právě tohle konec celého seriálu!".

Nemoc a azbest (část 7, 8)

Hroch Brigita poté, co dořešila téma nemoce, vyjde ven z domu. Jde přes přechod v ulici, která je jen jednosměrná, ale auto projede kolem toho přechodu z opačné strany. Hroch Brigita svými rukami zastaví to auto, zvedne ho a odmrští pryč. Řekne si: "Nestačí, že všude auta jedou a já se musím rozhlížet a chodit rychle, ale ještě auta jedou v protisměru nedovoleně!". Brigita pak jede autobusem. Autobus čeká v koloně. Lidé se na něco s údivem dívají. Brigita si říká: "To musí být krásná věc, ale mě vadí to čekání". Až poté, co autobus jede, jí dojde, že ta "věc" byla těžká nehoda, takže už si myslí něco jiného.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 184.)

Katrína se ptá Hrocha Brigity, co si myslí o jedné osobnosti. Brigita začne říkat o té osobě negativně. Katrína říká: "O mrtvých jen v dobrém!". Brigita jí říká naštvaně: "Tak proč jsi se tedy ptala, když jsi věděla, co si budu myslet?". Za to bouchne Katrínu pěstma do hrudníku, až ta leží na zemi.

Ze života Berňákova (příběh 358.)

Více měst sousedících mezi sebou omezilo vizuální smog. A tak na dálnicích na územích těch měst je v jednom z území jednobarevná reklama. Druhé z území má mnohobarevné. Další ma jenom text namísto obrázku, a to vše v rámci jedné dálnice.

Nemoc a azbest (část 5, 6)

Hroch Brigita už je sama doma a říká si: "Dříve lidé přáli smrt druhým jako trest, ale dnes lidé berou smrt jako osvobození. Tak přejí dlouholetou nemoc. Lidé berou jiné nemocné za horší trápení než přejetí autem. Když někdy slyším od někoho přát smrt, řeknu si: 'To jsou staré dobré hodnoty z dřívějška'! Slovo v katastrofálním stavu se dříve říkalo o lidech s vážnou nemocí. Pak se to říkalo přeneseně na zničené věci. Pak někdo vymyslel, že ten slovní obrat by se už neměl říkat na nemocné lidi, neboť se to srovnává se zničenýma vecma, že to urážka nemocných. A to se mi nelíbí, takové druhy úct! Až přísné!"

Ze života Berňákova (příběh 392.)

Proč jeden slepec po oslepnutí nikdy nevyšel ven? Protože nechce slepeckého psa. Bojí se psů.