Příspěvky

Ze života Berňákova (příběh 310.)

Věra Břicháčová říká Pavlu Petrovému o příspěvku z Falšbooku, kde ve skutečnosti schvalovali znásilnění ve vězení dlužníkovi jménem Petr Tužka, ale ona říká, že ti diskutující a autoři narozdíl od Petrového to neschvalují. Petrový se zlobí: "Ty popíráš to, že se dlužníkovi přeje znásilnění. To by se mělo trestat pomocí znásilněním, aby se cítili stejně. A až se ti narodí vnuk, tak by ho měli mučit za tvůj názor!". Břicháčová jde za svojí dospělou dcerou Karolínou a řekne jí: "Až se ti narodí dítě, tak ho, prosím, zabij, aby netrpěl!".

Ze života Berňákova (příběh 247.)

Kvůli zdražování energií jeden obchod prodělává. Je rád za každého zákazníka, který přijde. Jeden zákazník přijde, ale nic si nekupuje, jen si věci prohlíží. Prodavačka ho vyhání, že buď ať si koupí nebo odejde. Zákazník to řekne všem lidem, a tak už lidé úplně přestali chodit do toho obchodu, až skončil.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 99.)

Hroch Brigita sedí s Berňákovskou Domovinou na schůzi proti snížení plateb za státního pojištěnce, které zhoršilo kvalitu zdravotní péče. Brigita argumentuje, že tohle způsobilo, že nebrali ohled na ní u zubaře a neměla rajský plyn a zvracela z toho, jak ji cpali do úst. Domovina ji řekne, že brát ohledy na takové psychicky nemocné bábovky ničí tradiční hodnoty, že zavedou poslat takové do ústavu a mučit je tam. Brigita začne brát každou kritiku snižení plateb za nenávist k psychicky nemocným.

Ze života Berňákova (příběh 246.)

Pohonné hmoty mají cenu 10.05. Lidé je kupují masově. Pak zjistí, že to stojí 100 korun a 50 haléřů. Displeje neumí ukázat trojciferné číslo i s halíři.

Ze života Berňákova (příběh 219.)

Jisté ženě je velmi smutno. Když uvidí zmínku na obale od čokolády Miukana nápis "Srdíčko v čokoládě", rozpláče se, že jí ten text při smutku dojal. Pak rozbalí obal a vidí tam skutečné lidské srdce. Omdlí a po probrání se dál a dál pláče.

Ze života Berňákova (příběh 246.)

Jisté babičce umře malé vnouče. Její kamarád na to jí řekne: "No co? Nemůžeš mít na něj silné vazby, protože jsi s ním byla jenom rok a půl".

Ze života Berňákova (příběh 218.)

Jistý mladý muž si přeje umřít. Před sebevraždou napíše vzkaz na rozloučenou, co všechno zlého, co se o něm nevědělo, provedl v životě. Později ale už nechce umřít a chce zase žít, protože během toho zažil šťastné okamžiky. Ale jde schovat vzkaz, aby nevěděli za jeho života jeho předešlé činy. Nakonec jeho přítelkyně vidí ten vzkaz a začne ho honit: "Já ti dopřeju smrt - ale pořádně bolestivou!".