Příspěvky

Ze života Berňákova (příběh 104, 105)

#1: Tradicionalistická matka vypráví pohádku svému malému dítěti při usínání: "A tak muž byl za kritiku krále stáhnut zaživa z kůže, posypali mu na ránu sůl a pak ho oběsili, až se dusil dvacet minut v kuse".
Dítě křičí: "Mamí, já se bojím, to je drsné".
Matka: "Ale pořád mírnější, než to o honičkách kočky a myši". #2: Je takhle pilot skáče z letadla padákem. Nevidí nikde přistávácí plochu, kde by měla být. Namísto ní přistál do výškové budovy: "Ta dnešní masová výstavba domů".

Slídilství, ale podle zákona (část 7.)

Michal Rohlík se sejde s Julinkou a řekne jí na rovinu: "Nemůžu s tebou randit, jak to chceš ty, protože jsem v pubertě a ty je ještě dítě".
Julinka slzí a odchází domů. Doma se Hroch Brigita ptá, co dělala Julinka. Ta neřekne s pláčem nic.
Doma u Michala Rohlíka, jeho rodiče se ptají na něj, co dělal.
Michal řekne: "Já si povídal s Hrochem Julinkou".
Pan Rohlík s hlasitým šokem: "CO?!?! Ty se bavíš s tou tlustou Hrošicí, s našim nepřítelem?!?!".
Rodiče ho bijí a říkají mu: "A máš štěstí, že nejsme Psí vojáci, jinak bychom tě za zradu k rodině ucihlovali!".
Hroch Brigita to slyší ze svého bytu a směje se, až se plácá po kolenou: "HÁHAHA HAHA! Konečně mají problémy mezi sebou a ne s náma!". KONEC PŘÍBĚHU

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 96.)

Hroch Brigita je na poště s Katrínou. Je naštvaná, ale nechce, aby jí všichni kolem slyšeli.
Tak zastaví čas svými kapesními hodinkami. Chce křičet vzteky a bouchat se do prsou, ale myslí si, že stále nezastavila čas, tak stiskne znovu tlačítko na hodinkách a začne křičet vzteky.
Pak zjistí, že vrátila čas do pohybu a všichni jí slyšeli.

Ze života Berňákova (příběh 103)

Muž si jel na své lodi, pak ale ztroskotal při bouři a zůstal na voru na otevřeném moři. Plul, plul, byl by rád, ať už připluje kamkoli. Jenomže připlul do Aktérské Republiky, kde ho brali za nelegální překročení hranic. A tak už o něm nikdo nikdy neslyšel.

Slídilství, ale podle zákona (část 6.)

Rodiče Rohlíkovi se ptají syna Michala: "Proč tu celou dobu slídili novináři? Co jsi udělal?".
Michal ríká se studem, až nedokáže to nahlas říct: "Asi tu byli od té doby, co zjistili, že jsem... mmmmrmrmrmr".
Rohlíkovi netrpělivě: "No co?!".
Michal: "Oni zjistili, že jsem s... mmmrmrmrmrmr".
Rodiče víc netrpěliví: "No! No!".
Michal: "No... já jsem údajně.... mrmrmrmmr", atd., atd.
Rodiče naštvaně až ukazují směrem pryč: "Víš ty co? Než si z nás dělat legraci, tak vypadni se provětrat venku!".
Michal si pomyslí zoufale: "Už teď jsou naštvaní. Kdyby tak věděli, že mě obviňují, že randím s mladší holkou!". Pokračování příště...

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 95.)

Hroch Brigita a Katrína si čtou komiks o muži, co zavinil nechtěný úraz starší paní.
Brigita si představuje, jak by probíhal případ onoho úrazu. Je vyslýchán tvrdě policií, je pak odsouzen ve vězení, kde ho bachaři i vězni mučí. Jak vyjde z vězení, je navždy bez práce, bez blízkých, nenáviděn společností, a později na ulici, kde je opět utlačován.
Brigita z té představy křičí strachy, Katrína se diví proč.