Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2024

Ze života Berňákova (příběh 393.)

Muž poslouchá od jiného muže, jak mu furt říká o něm, že je něčí matka a že on je matka, že jeho známí mají matku. První muž si pomyslí, že nechce ani vědět, co tím myslel.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 116.)

Hroch Brigita začne brát nové léky proti nechtěným myšlenkám. Musí brát jedno ráno a jedno poledne. Jenomže jak spala déle, tak zapomněla vzít ráno, takže má zhoršené nechtěné myšlenky. Počítá počet braných léků a vyjde jí to, že si je vzala obě za den. Přesto má celý den horší myšlenky a trpí. Večer jí Katrína řekla, že pes její kamarádky, kterého hlídala, omylem snědl jednu tu tabletu a byl pak otupělý. Brigita sprostě nadává na toho psa.

Nemoc a azbest (část 11, 12)

Jeden muž vidí, jak jeho teta už nezvládá chodit venku. Teta mu říká: "Až budeš ty starý, tak to poznáš". Muž tedy řekne: "Tak to se nechci dožít stáří!". Ihned ho srazí na přechodu náklaďák. Hroch Brigita to vidí a říká si: "Aspoň to měl za sebou!". Později je Brigita doma a uvidí článek na internetu, že azbest doslova rozežere lidí a způsobí zvracení. Brigita začíná panikařit, že bude jí na zvracení. Pak si opravdu vsugeruje nemoc, je to ale psychosomatická rýma.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 186.)

Larentovan ze země Larentovska chce mít sex s Berňákovankou. Jeden muž mu řekne, že to by bylo míšení národností a ras, že to je špatně. Larentovan říká, že on nechce mít dítě, ale jinak to dělat. Muž řekne, že sex jinak než do vagíny je zabíjení potencionálních dětí. Hroch Brigita přiběhne do sekundy a dá tomu muži pěstí za takové omezování.

Ze života Berňákova (příběh 359.)

Majitel ze země Brachičelska, který vlastní malý obchůdek, nechce zaměstnat Berňákovana, protože není Brachičelan. Rasismus u Brachičelanů je horší než u většiny Berňákovanů. Jeden Berňákovan ho prosí a žadoní o práci. Majitel uleví a dá mu práci, ale musí se pracovat 20 hodin denně, někdy i přescasy, s nižším platem a plat si zasloužit, bez pracovních práv. Berňákovan si pomyslí, že v Brachičelsku neuznávají ani práva pracujících.

Nemoc a azbest (část 9, 10)

Hroch Brigita jede autobusem. Má pomoct ženě stisknout v autobuse tlačítko na zastavení. Vstoupí tedy ke předním dveřím. Řidič se zlobí, že ona mu překáží, že to nesmí. Brigita má vztek, že ho bouchne, až řidič prudce otočí autobus, až narází do popelnic. Brigita si řekne: "Já musím pomoct někomu a ještě jsem kvůli tomu peskována". Brigita vystupuje z autobusu, jde po cestě, před ní jde jejím směrem muž, který zastiňuje její výhled před sebou. Ona tedy nevidí, jak pes obejde pána a začne na ni štěkat. Brigita se vzteká, že kvůli tomu pánovi neviděla, aby si dávala pozor na vzteklé psy.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 185.)

Věra Břicháčová říká Hrochovi Brigitě, že by neměla jíst tolik sladkostí, že by měla jíst i ovoce. Brigita sní pak sójový suk, říká si: "Chutná to jako banán, takže by se to mělo počítat jako jedení ovoce!".

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 115.)

Hroch Brigita říká Katríně: "A ten poslední díl té kriminálky je, jak hlavní postava je kvůli své nemoci úplně mimo a nepoznává dceru!". Katrína říká: "Nechci, abys mi prozrazovala pointu. Chci se na to podívat!". Brigita dořekne: "A právě tohle konec celého seriálu!".

Nemoc a azbest (část 7, 8)

Hroch Brigita poté, co dořešila téma nemoce, vyjde ven z domu. Jde přes přechod v ulici, která je jen jednosměrná, ale auto projede kolem toho přechodu z opačné strany. Hroch Brigita svými rukami zastaví to auto, zvedne ho a odmrští pryč. Řekne si: "Nestačí, že všude auta jedou a já se musím rozhlížet a chodit rychle, ale ještě auta jedou v protisměru nedovoleně!". Brigita pak jede autobusem. Autobus čeká v koloně. Lidé se na něco s údivem dívají. Brigita si říká: "To musí být krásná věc, ale mě vadí to čekání". Až poté, co autobus jede, jí dojde, že ta "věc" byla těžká nehoda, takže už si myslí něco jiného.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 184.)

Katrína se ptá Hrocha Brigity, co si myslí o jedné osobnosti. Brigita začne říkat o té osobě negativně. Katrína říká: "O mrtvých jen v dobrém!". Brigita jí říká naštvaně: "Tak proč jsi se tedy ptala, když jsi věděla, co si budu myslet?". Za to bouchne Katrínu pěstma do hrudníku, až ta leží na zemi.

Ze života Berňákova (příběh 358.)

Více měst sousedících mezi sebou omezilo vizuální smog. A tak na dálnicích na územích těch měst je v jednom z území jednobarevná reklama. Druhé z území má mnohobarevné. Další ma jenom text namísto obrázku, a to vše v rámci jedné dálnice.

Nemoc a azbest (část 5, 6)

Hroch Brigita už je sama doma a říká si: "Dříve lidé přáli smrt druhým jako trest, ale dnes lidé berou smrt jako osvobození. Tak přejí dlouholetou nemoc. Lidé berou jiné nemocné za horší trápení než přejetí autem. Když někdy slyším od někoho přát smrt, řeknu si: 'To jsou staré dobré hodnoty z dřívějška'! Slovo v katastrofálním stavu se dříve říkalo o lidech s vážnou nemocí. Pak se to říkalo přeneseně na zničené věci. Pak někdo vymyslel, že ten slovní obrat by se už neměl říkat na nemocné lidi, neboť se to srovnává se zničenýma vecma, že to urážka nemocných. A to se mi nelíbí, takové druhy úct! Až přísné!"

Ze života Berňákova (příběh 392.)

Proč jeden slepec po oslepnutí nikdy nevyšel ven? Protože nechce slepeckého psa. Bojí se psů.

Ze života Berňákova (příběh 357.)

Berňákovským humanistům vadí, že Psí Vojáci zabíjejí lidi jiných hodnot a náboženství, a i vrahy zastánců Psích Vojáků. Když humanisté zjistí, že někteří z obětí Vojáků kritizovali hodnoty Psů, což to humanisté brali za nenávist a urážku Psů, ale jinak ty ostatní chrání před Vojáky.

Nemoc a azbest (část 3, 4)

Později přijde kamarádka Leona k Hrochovi Brigitě na návštěvu. Tentokrát se jí nechce každou chvíli se přesouvat z jednoho pokoje do druhého, neboť ji bolí noha. Brigita jí za to holí zmáčkne tu nohu. Leona křičí bolestí, začne honit Brigitu. Ta říká že už je konečně zdravá. Leona chce praštit holí Brigitu, ale bouchne po hlavě Věru Břicháčovou. Brigita řekne na to "Tak teď je nemocná ona! A mě nezajímá něčí nemoc. Mě zajímá já samotná!". Brigita není jediná, koho nezajímá něčí nemoc. Kamarád Věry, Pavel Petrový je v tom ještě horší. Má kamarádku, která má rakovinu, on ji při hádce řekne "Pár facek a bude po rakovině", Žena řekne: "Kdyby to šlo, tak bych ti to dovolila. Hlavně, abych se toho zbavila. Prosím, dej mi facku". Petrový dává facku, lidi to vidí a zbijou ho za to, že bije ženu. Petrový leží na zemi a říká si, že teď je nemocný on.