Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 68.)

Hroch Brigita se chce zastřelit se, kvůli nechtěným myšlenkám, které poslední dobou bere za horší než dění ve světě, které by jí zasahlo.
Stiskává spoušť pistole, ale nejde střelit. Zkouší dál a dál. Pak to vzdá, otočí pistoli od ní, ale už nechtěně postřelí spoustu lidí kolem ní.
Lidí jí honí, střílejí po ní, ale už jí nic ze zásahu nebolí, protože úmyslné násilí jí nezpůsobí bolest.

Ze života Berňákova (příběh 226.)

Cizí lidé zastavili jednoho muže a chtěli si s ním popovídat. Mluvili hodně o zpívání na záchodě.
Muž se diví, proč to řeší. Oni na to, že je teď celebrita z videa, jak zpívá na záchodě.
Muž se zastydí a pomyslí si: "Tak se mi někdo vloupal do domu a nastrčil webkameru".

Ze života Berňákova (příběh 194.)

Policie vyslýchá podezřelého. Podezřelý řekne odpověď za cílem vymluvit se, ale takto se prozradí.
Mají ho! Pak takhle pokračovaly další výslechy, až policie se diví, co se děje.
Vidí na stanici vynálezce u svého přístroje na odhalování zločinů.
Policie ho vykopne a řeknou si, že je baví dělat případy bez moc zjednodušování.

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 67.)

Hroch Brigita je u svého psychiatra pana Baštiky a má se svěřit se svými nechtěnými myšlenkami, že nic jí nehrozí.
Brigita tedy říká detailně. Že když si z někoho či něčeho udělá nedoktnutelného, většinou nežijícího, ale i ostatní, tak nesmí o té osobě ani pomyslet, ani říct její jméno, i kdyby myslela tím někoho jiného. Nesmí pomyslet či vidět věci, které si spojí s tím člověkem či jiným. Že nemůže ani nadávat na diktátory, i kdyby je nesnášela, protože prostě již nežijí.
Baštika jí vyhodí z ordinace, protože dělat nedotknutelného zrovna ze zrůd je ostuda.

Ze života Berňákova (příběh 225.)

Upír je se svým kamarádem smrtelníkem. Smrtelník začne krvácet z nosu.
Upír si rychle jde připravit sklenici se chce toho napít.
Když ještě si olízne z jeho nosu, zeptá se: "Ještě teď krvácíš?".
Kamarád: "Ne. Už mám rýmu!".

Ze života Berňákova (příběh 193.)

Starší žena dostane infarkt. Během toho z mdloby omylem shodí a porozbíjí věci, nakonec omdlí. Jak se později probere, je velmi čiperná. Vidí jí její manžel a zlobí se, že rozbila věci.

Ze života Berňákova (příběh 79.)

Žena vyčítá svému manželovi: "Měl bys víc číst a nemyslet jen na ženy, hlavně ne na tu Milenu!".
Muž tedy přemýšlí, kde si vezme knihu. Jde ven před barák, ke kontejnerům s papíry na recyklaci, vidí tam jistou knížku. Vezme si jí domů a čte si jí.
Za hodinu pak jeho žena ho velmi silně ořve, že zase chodí s Milenou. V knize je napsáno věnování od nějaké Mileny, někomu jinému.