Rolandova nešikovnost (příběh 5.)
Za Rolandem domů přišla sociální pracovnice a řekla mu: "Chtěla bych zjistit, co vy, jako nemocný na chorobnou nešikovnost, děláte za aktivity, když už nejste v ústavě".
Roland se ptal: "Zda mě nebudete vnucovat i na spoustu dalších aktivit, na tak moc, že by mě to s jeho nešikovností, zničilo".
Úřednice na to: "Pokud na to bude nějaká novela zákona, tak ano".
Roland zoufale: "Tak to bych odpál... eh zastřelil...",
Úřednice: "Odpálit?! To myslíte jako tero...",
Roland: "Přeřeknul jsem se. Myslel jsem jako zastřelit se, upálit se...".
Úřednice: "Aha, takže jste jenom vyšinutý blázen. No nechám to být. Ale že nemáte rodiče, ani přátele, jste jenom sám, tak to může vám hrozit zhroucení. Tak to vás preventivně odnesu do ústavu.",
Roland křičel: "POMÓC!", když ho násilím odtahovala z domu.
Roland se ptal: "Zda mě nebudete vnucovat i na spoustu dalších aktivit, na tak moc, že by mě to s jeho nešikovností, zničilo".
Úřednice na to: "Pokud na to bude nějaká novela zákona, tak ano".
Roland zoufale: "Tak to bych odpál... eh zastřelil...",
Úřednice: "Odpálit?! To myslíte jako tero...",
Roland: "Přeřeknul jsem se. Myslel jsem jako zastřelit se, upálit se...".
Úřednice: "Aha, takže jste jenom vyšinutý blázen. No nechám to být. Ale že nemáte rodiče, ani přátele, jste jenom sám, tak to může vám hrozit zhroucení. Tak to vás preventivně odnesu do ústavu.",
Roland křičel: "POMÓC!", když ho násilím odtahovala z domu.
KONEC PŘÍBĚHU
Komentáře
Okomentovat