Ze života Berňákova (příběh 219.)

Jisté ženě je velmi smutno. Když uvidí zmínku na obale od čokolády Miukana nápis "Srdíčko v čokoládě", rozpláče se, že jí ten text při smutku dojal.
Pak rozbalí obal a vidí tam skutečné lidské srdce. Omdlí a po probrání se dál a dál pláče.

Ze života Berňákova (příběh 246.)

Jisté babičce umře malé vnouče.
Její kamarád na to jí řekne: "No co? Nemůžeš mít na něj silné vazby, protože jsi s ním byla jenom rok a půl".

Ze života Berňákova (příběh 218.)

Jistý mladý muž si přeje umřít. Před sebevraždou napíše vzkaz na rozloučenou, co všechno zlého, co se o něm nevědělo, provedl v životě. Později ale už nechce umřít a chce zase žít, protože během toho zažil šťastné okamžiky.
Ale jde schovat vzkaz, aby nevěděli za jeho života jeho předešlé činy.
Nakonec jeho přítelkyně vidí ten vzkaz a začne ho honit: "Já ti dopřeju smrt - ale pořádně bolestivou!".

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 168.)

Hroch Brigita je u jezera. Omylem spadne do něj a topí se. Policista jí jde zachránit a pak jí dá pokutu za plavání v národním parku.
Brigita se naštve a hodí jeho do vody. Pak zavolá správce parku, aby mu dali pokutu.

Ze života Berňákova (příběh 217.)

Kluk chovanec v ústavě má uklidit svůj pokoj. Vychovatel na něho křičí.
Kluk je tak rozrušený, ale tónem v klidu. Vychovatel to ale bere, že kluk křičí.
Kluk se teprve naštve a omráčí ho škopkem.
Pak uklidí nepořádek, aby se nepořádek nezdál moc podezřelý, že se tu útočilo.
Přijde vyšetřovatel vyšetřit ten útok a řekne klukovi: "Mně se právě to uklízení zdá moc podezřelé".

Hroch Brigita: Krátké příběhy (příběh 167.)

Hroch Brigita vadí, co Rolandova opatrovnice paní Jonášová navrhla za omezování Rolanda.
Napíše jí falešnou zprávu o tom, že její dospělá dcera Miluše umřela.
Brigita je na úřadě u Jonášové a ta pláče ze smrti.
Brigita jí řekne: "To byl jen vtip". Jonášová uvěří.
Pak Brigita dostane SMS, že ta dcera opravdu umřela.
Brigita to chce říct Jonášové, ta říká: "Nevěřím! Vždyť je hned za mnou!".
Brigita si pomyslí: "To je její duch! Jde po mně!", a zastřelí se.

Ze života Berňákova (příběh 216.)

Kdy začne nejklidnější kočka, která nikdy nedává najevo emoce, vůbec mňoukat? Až jí začnou mučit.