Ze života Berňákova (příběh 236.)
Je doba, kdy lidé uznávají pevné společenské hodnoty. Takže se nevztekají na veřejnosti, neokřiknou nikoho.
Ale doma si to vykompenzujou tím, že mlátí své ženy a děti, protože je to dovoleno.
Blázen na dovolené (část 5.)
Hroch Budmil a Julinka se procházejí po ledové krajině blízko jejího stanu a míjejí Hrocha Brigitu, zařvou šoky. Již uklidněná Brigita říká: "Co tady děláte, Budmile a Julinko?". Obě děti vylekané z její přítomnosti řeknou: "No, my jsme tu... ehm, proto, že nás honí tví nepřátele, teto!". Brigita se nervově zhroutila tak, že s rukama a ukazováčky hýbala tak, jakoby to byly hodinové ručičky a houkala jako pták s komentáři: "HU-HÚ! HU-HÚ! Oni nám ubližují!". Brigita se vrátila k sobě a nepamatovala si na dobu hroucení. Obě děti řeknou: "A ty jsi tu proč?". Brigita: "No, posledně jsem byla na psychiatrii a...", nyní se nervově zhroutila stejně: "HU-HÚ! HU-HÚ! Kdoví, jestli mě ošetřovatelé bili, nebo co? HU-HÚ! HU-HÚ!". Brigita se vrátila k sobě a nepamatovala si na dobu hroucení. Obě děti řeknou: "Jsi v pořádku?". Brigita: "No, kdo vás napadl? Anti-Hroši? Psí Vojáci? Sousedi Rohlíkovi?", nyní se nervově zhrout
Komentáře
Okomentovat