Ze života Berňákova (příběh 14.)

Jaký je přístup Berňákovanů k cizincům? Byl tatkhle jeden cizinec, který ještě neměl práci.
Do jeho bytu vstoupil úředník dohlížející na cizince a řekl: "Bereš nám sociální dávky!" a požádal, aby cizinec šel do práce.
Když cizinec pracoval, tem samý úředník řekl: "Bereš nám práci!".
Cizinec se nazlobil: "Tak nejdřív musím pracovat, pak nesmím. Co mám tedy dělat?".
Úředník řekl: "Budeš nám stavět silnice zadarmo!".

KONEC PŘÍBĚHU

Ze života Berňákova (příběh 2.)

Muž #1 skončil ve vězení. Jeho spoluvězeň, Muž #2 pak vyhrožoval Muži #1, že ho znásilní.
Muž #1 pak v duchu přemýšlel: "Budu dělat věci tak, abych s ostatníma neměl problémy (nahlas) Ano, udělám to s váma".
Muž #2 se nazlobil: "Ty jsi na muže?!?!", a praštil Muže #1, až ten byl v bezvědomí.

KONEC PŘÍBĚHU

Hroch Brigita v neděli

Dovolujeme si oznámit, že budou kromě pondělí vycházet také v neděli souběžně nezávisle příběhy. V pondělí budou vycházet tak, jak vždycky. V neděli od 10.6.2018 budou vycházet převážně série krátkých příběhů. Číslování příběhů může být matoucí, protože původně měla vycházet jenom část těch příběhů a až za rok.

Ze života Berňákova (příběh 1.)

Právě našli v parku hlavu psa, později i další ostatky. Lidé se bouřili kvůli týrání psa, vznikavály provokace o tomhle případu, který ale naštval lidi.
Později jedna žena středního věku se přišla podívat do patologie.
Doktor se ptál: "Chcete vidět výsledek pitvy psa? Pes umřel...",
Žena panicky a pobouřeně křičela: "Ne! Ne! Ne! Já to nechci ani slyšet, ten pes musel velmi trpět. Nechci, aby ten výsledek kdokoli ve veřejnosti slyšel".
Patolog vyhověl přání a v duchu si pomyslel: "Toho psa skutečnosti jen střelili do hlavy a už dál netrpěl".
Později ta paní rozšířila svou tezi: "A já vám říkám, ten pes byl stažen zaživa z kůže".

KONEC PŘÍBĚHU

Bezmocný mstitel (část 5.)

Policie právě venku před budovou radnice vyslýchají Hrocha Brigitu a úředníka.
Policisté se diví: "Jak to, že vypadáte zdravě, i když by měla ležet zraněná doma?".
Úředník řekl policii: "Slyšel jsem záhadné zvuky venku pokaždé, když jsem 'něco řekl'".
Brigita na to chlubivě: "To jsem byla já, abych se ti pomstila za výzvy k zabití postižených. (udiveně pro sebe) To se divím, proč jsem se najednou tak uzdravila, když jsem byla předtím velmi zraněná a nemohoucí. (radostně) Asi mě vyléčil ten vztek z úředníka".
Policisté na to: "Stejně vám nevěříme. Za to musíte pykat".
Brigita udiveně: "Jak? Vždyť jsem byla mnohočetně ve vězení za podobné boje a pomsty!".
Další dny a týdny musela za trest na vlastní náklady léčit toho zraněného úředníka. Vrčela vzteky: "GRRR! To já jsem měla být léčená a hýčkaná veřejností!".

KONEC PŘÍBĚHU

Bezmocný mstitel (část 4.)

Úředník utíkal pryč z uličky, odkud slyšel zvuk monstra. Utekl do své kanceláře.
Sedl si ke stolu a řekl si: "Zabil bych ty nemocné lidi, protože jsou to vyžírky".
Pak se ozval hlas, který řekl: "Tady tě mám, ty zrůdo!".
Byla to Hroch Brigita, která vypadala zcela zdravá a připravovala se ho zbít za ty výzvy. Z okna kanceláře onoho úředníka byly slyšet zvuky rán a bítek a výkřiky: "Jak jsi se opovažil vyzývat k zabití postižených". Lidé z vedlejší kanceláře zavolali policii a ta přijela.

Pokračování příště...

Bezmocný mstitel (část 3.)

Úředník odcházel pryč z domu Hrochů a říkal si pro sebe nahlas: "Ti postižení se musí zabít, aby se neživili".
Najednou se ozvalo hlas jako od monstra. Úředník se moc bál.
Pak šel temnou uličkou a říkal si nahlas: "Ti postižení se musí zabít, aby se neživili". Víko od kanálu vyletělo nahoru, otřásala se zem a opět zněl zvuk zvířete. Zvuk byl později tak hlasitý, jako by to "zvíře" vyskočilo na toho úředníka.

Pokračování příště...